Aspekty pobytu doma (denní režim, denní rutina, očekávané překážky, problémy a jejich řešení, rodinní příslušníci)

Videopřepis

Pro mnoho rodin se zkušeností s výchovou osoby se zdravotním postižením je základem denní režim, pravidelně dodržovaný. Více než na tělesná postižení je vázán na postižení mentální, poruchy autistického spektra a podobně. V denních režimech jsou aktivity více či méně oblíbené, a tak mohou zastávat jednak roli motivační, jednak upevňují v dítěti či dospělém určité neměnné jistoty. Pravidelnost v aktivitách také umožňuje lepší organizaci času všech ostatních osob v domácnosti. V případě, že osoba s postižením navštěvuje stacionář nebo jiné zařízení, vzniká pečující osobě prostor pro vlastní využití volného času, relaxaci nebo zajištění všeho potřebného, co není možné dělat ve spolupráci s osobou s postižením. Mít čas sám pro sebe je pro pečující rodiny velmi důležité, neboť neustálá péče či asistence osobě s postižením je vyčerpávající.

Při pobytu doma poskytují rodinní příslušníci dítěti či dospělému s postižením veškerou asistenci sami. Dle míry postižení jsou přítomni při osobní hygieně, při stravování, návštěvách zdravotnických zařízení, oblékání i při celodenních aktivitách, které si dotyčný volí pro svou zábavu, hru. Asistence je někdy úplná, jindy spočívá jen v dopomoci, oslabena bývá motorika, a tak obtíží může být i příprava zubní pasty na kartáček, nastavení teploty vody na kohoutku nebo zapnutí zipu na oblečení.

Život s osobou s postižením často doprovázejí rituály, související s denním režimem. Pravidelné vstávání, někdy i v brzkých hodinách, přípravy oblečení, jídlo podávané v určité podobě nebo denní době, braní léků nebo ukládání ke spánku. Osoby s mentálním postižením se ke svým rituálům často upínají a na jejich dodržování trvají. Pokud k jejich uspokojení nedojde, zvyšuje se potenciál neadekvátní reakce, které mohou mít různé podoby – pláč, křik, úzkost, případně i záchvaty. Pro některé děti a dospělé může být stejným spouštěčem i nenaplnění jiné potřeby, známé jsou například sklony k přejídání a snaha tomu zabránit.

Dle typu postižení následuje po ranním rituálu cesta do školy, stacionáře nebo třeba chráněné dílny. I zde bývá nastaven pevný řád v podobě příchodu, pravidelných aktivit, odchodu. Zájmy a zaujetí pro činnosti jsou různé, je obvyklé, že dětem společnost ostatních nevadí, ale příliš se do společných aktivit nezapojují, spíše jen pozorují dění kolem sebe.

Trávení společného volného času se pak děje velmi individuálně. Jednak podle celkové osobnosti člověka s postižením, jednak podle jeho aktuálního rozpoložení a nálady. Jsou lidé se zdravotním postižením, jimž dělá radost přítomnost návštěv a výlety, jsou ale i tací, kteří raději volí domácí pohodlí a tráví čas u televize nebo několik hodin na houpačce za pozorování okolí. Ulpívání na určitých předmětech, hračkách, pohádkách, písničkách, potravinách a nápojích nebo větách a frázích není ničím výjimečným.