Aspekty pracovní činnosti (potřebnost a organizační náročnost, očekávání a výsledky, očekávané překážky a jejich řešení)

Videopřepis

Pracovní činnosti v životě každého člověka se zdravotním postižením mají své místo. Existují klienti, kteří o práci nejeví zájem, například z důvodů špatných sociálních kontaktů, preference zábavné činnosti, odpočinku nebo jim to jejich postižení zkrátka neumožňuje. Na druhé straně jsou klienti, pro které je pracovní činnost velkým pozitivem. Dodává jim sebedůvěru, zodpovědnost, větší míru samostatnosti a ukazuje jim výsledky jejich práce. V obou případech a přístupech jsou ale pracovní činnosti důležitou součástí rehabilitace, jen je zapotřebí maximálně individualizovat jejich podobu.

Při hledání pracovního uplatnění a zapojení se do pracovních činností u lidí se zdravotním postižením je vhodné zabývat se dobrou i špatnou praxí, neboť obě nabízejí náhled jak na možnosti uplatnění, tak na překážky, které se mohou vyskytovat jak na straně klienta, tak na straně zaměstnavatele. Je nezbytné mít včasnou představu o pracovních podmínkách vybrané instituce, a to v mnoha oblastech. Je pracoviště bezbariérové? Jaké jsou možnosti pracovního harmonogramu? Kolik přestávek při práci je možných? Jakými prostory pro hygienu instituce disponuje? Je možná asistence při práci? Tlumočení do znakového jazyka? Další řada otázek vyplývá z typu postižení a specifických potřeb klienta.

Velmi dobrou roli sehrávají při výběru pracovních činností a institucí, umožňujících pracovní začlenění osob se zdravotním postižením, stacionáře. Jejich součástí bývají sociálně terapeutické dílny vedené zaměstnanci, kteří už, mnohdy na rozdíl od rodičů, mají s hledáním a uplatňováním osob s postižením předchozí zkušenosti. Mohou vypozorovat potenciál konkrétního klienta, zajistit mu další proškolení v dané oblasti a zaměřit ho na vybranou činnost. Není výjimkou, že práce lidí se zdravotním postižením probíhá právě v kooperaci s asistentkami a asistenty, nejen ve stacionářích, kteří práci započnou, rozdělají a klienti se zdravotním postižením mají za úkol ji dokončit nebo se podílejí jen na některých krocích výrobního procesu. Tento typ spolupráce je vyhledáván i firmami, které stacionářům zakázky zadávají.  

Uplatnění v rámci pracovních činností je však možné i mimo taková zařízení. Existují subjekty zaměřené na poskytování tak zvaného náhradního plnění anebo další zaměstnavatelé přidružující vlastní terapeutické dílny. Je v nich brán zřetel na omezené pohybové a orientační schopnosti klientů a jejich přijetí je bráno spíše jako součást sociální rehabilitace než ekonomická podstata instituce.

Velkou roli zde hraje neustálá komunikace mezi klientem, jeho rodinou, zaměstnavatelem a také lékařem či lékaři. Společně zvažují zdravotní stav klienta vždy s přihlédnutím k aktuálnímu stavu i k prognózám jeho dalšího vývoje a konzultují specifické požadavky například v oblasti podávání léků, úpravy stravy, potřeby asistence, časového rozvrhu výkonu pracovních činností, udržování kontaktů pro případ nečekaných událostí na pracovišti a podobně. Rodina je klientovi významnou oporou při přípravě na pracovní činnosti, provází ho ranními rutinami, pomáhá s dopravou, případně sebeobsluhou dle individuálních potřeb klienta.